Motorový olej se řadí mezi provozní kapaliny a každý provozovatel vozidla by měl vědět, jaký typ je do motoru jeho vozu vhodný. U těchto maziv platí jedna podstatná zásada, a sice nezáleží tolik na značce výrobce, ale na jeho technické specifikaci. Každý výrobek musí tedy tato kritéria splňovat, jinak by nezískal potřebnou licenci k výrobě a prodeji. Výjimkou jsou pouze pančované a nekvalitní oleje, od nichž byste se měli držet co nejdále.
Jak je to s předepisováním kvality motorového oleje
Výrobci automobilů předepisují pouze jediný parametr, a tím je výkonnostní specifikace. Většina automobilek se řídí klasifikací normy ACEA, nejčastěji to je A2/B2 nebo A3 a B3, některé automobilky uvádí své vlastní specifikace, např. Volkswagen. Tyto předepsané parametry jsou dnes v podstatě zaručeny u všech typů výrobků a setkáte se s nimi naprosto běžně při nákupu olejů u čerpacích stanic, v supermarketech, nebo v internetovém prodeji.
To je ovšem vše, co automobilky předepisují, další parametry jsou již v režii provozovatelů vozidel. Je to především třída viskozity, například 15W40 Danoil. Ta určuje, za jakých podmínek bude mazivo schopné plnit svou funkci za vysokých a nízkých teplot.
První číslo před písmenem W, (na tomto příkladu 15), deklaruje hodnotu, při jaké je olej dostatečně tekutý, aby promazal motor při nízkých teplotách. V praxi to znamená, že pro číslo 15 platí dobrá startovatelnost a mazání při běhu motoru při teplotách do -20 stupňů, číslo 10 do -25 stupňů, číslo 5 do – 35 stupňů a číslo 0 do – 50 stupňů Celsia. V našich středoevropských podmínkách se nejčastěji používají maziva 15W a 10 W.
Druhé číslo za písmenem W (na našem příkladu 40) značí optimální viskozitu (tekutost) v letním období, kdy je mazivo ještě stále dostatečně „husté“ a dobře maže. Pro naše středoevropské podmínky je optimální hodnota 40.
